Do střediska doktorky Charvátové jsem začal docházet na konci roku 2013 po pokusu o sebevraždu-diagnoza: deprese, úzkosti, sociální fobie. Nedocházel jsem na sezení přímo k ní, ale občas jsem s doktorkou Charvátovou mluvil (když byl můj lékař nemocný nebo měl dovolenou). Paní doktorka má velice příjemný hlas, ale bohužel nemá úplně nejvhodnější vystupování. Spíše s člověkem jedná povýšeně. Bagatelizovala mé problémy (např. trápilo mě, že mám babičku po mrtvici a mámu s rakovinou...) na což mi řekla, že to vůbec nejsou mé problémy. Myslím, že časem by ze mě udělala bezohledného člověka, kterému ani nezáleží na vlastní rodině. Jednou když jsem potřeboval něco vyřídit a poslal jsem na středisko moji matku, tak aniž by doktorka Charvátová věděla, o co jde, tak na moji matku začala zvyšovat hlas a před ostatními pacienty v čekárně mojí mámě řekla: "To jste špatná matka." Zdůrazňuji, že neznala podrobně můj případ. Bohužel lékařům žádné postihy nehrozí a mohou s Vámi jednat, jak se jim zlíbí, protože oni si to vždy nějakým způsobem odůvodní, zvlášť u psychiatrického pacienta. Na jednu stranu Vás chtějí léčit, ale zároveň Vás někteří lékaři ponižují. To je myslím přesně případ doktorky Charvátové, která je spíše podnikatelkou než lékařkou, a takoví lékaři snad úplně zapomněli na Hippokratovu přísahu. Josef Pokorný.